Habr: krásné bílé dřevo, někdy zvané "železné dřevo".
Nejvyšší hustota a hmotnost jej činí nejvýhřevnějším dřevem na topení. Habr vydá nejvíce tepla a vydrží hořet po nejdelší
dobu, déle než ostatní dostupné dřeviny. Kůra je tenká, šedozelené i šedočerné barvy.
Naštípané dřevo je vhodné chránit před deštěm. Častěji se vyskytují žádané sukovaté
kmeny, možná proto se to nikomu moc nechce štípat. Vysychá trochu delší dobu než dřevo bukové.
Buk: nejběžnější oblíbené tvrdé palivové dříví s výbornou výhřevností,
patří k nejtěžším dřevinám. Rychle vysychá, má zeleno-šedou i ocelově šedomodrou, tenkou, hladkou
kůru; dřevo je světle hnědé, bělavé až narůžovělé barvy. Štípané bukové dřevo je
potřeba chránit před deštěm, jinak dřevo degraduje a ztrácí hmotnost vlivem hnilobných
procesů. Nejčastěji zpracovávané kmeny jsou o průměru 30 - 60 cm. Vedle habru
nejlepší materiál pro výrobu dřevěného uhlí, také doporučovaný na uzení potravin.
Dub: tvrdé palivové dřevo s podobnou výhřevností jako buk,
jádro kmene je tmavě hnědé, okraj tvoří světle hnědá běl. Borka je hnědá, hrubší a šupinatá. Toto dřevo má typickou
vůni i barvu a vysokou odolnost vůči vodě a vlhkosti. Vlastní obsah vody a objemová
hmotnost se liší podle druhů i ročního období; u nás se vyskytuje např. dub letní i zimní,
dub pýřitý, dub cer atd. Je vhodný pro dlouhodobé skladování (nad 3 roky), v prvním
roce by mělo rozštípané dřevo zůstat volně na dešti pro vyplavení tříslovin, následně pak
nejméně rok nebo dva v suchu pod střechou. Vyschnutím ztrácí o něco méně na objemu
oproti dřevu bukovému.
Bříza: středně tvrdé dřevo, barvy matně bělavé,
někdy nahnědlé nebo narůžovělé, podle druhu (u nás zejm. bříza bělokorá, žlutá, tuhá, snad i papírová) s přilnavou i odlupčivou,
typickou černo-bílou kůrou. Starší kmeny ve spodní části mívají kůru s hrubou strukturou
až černé barvy. Nejvhodnější dřevo do otevřených krbů, protože nevystřeluje žhavé uhlíky.
Bříza hoří i polosyrová pro vyšší obsah síry, která hoření podporuje. Dehtuje ovšem také,
pokud není vyschlá.
Smrk: i ostatní měkké dřeviny,
jako jsou lípa, borovice, olše, osika, topol, modřín aj. rychle vzplanou i shoří. Jsou vhodné pro rychlé dosažení vysoké teploty. Následně pro stálé
topení lze přikládat větší kusy tvrdého dřeva, někdo sype uhlí.
Akát: tvrdé dřevo, čerstvé má typické silné aroma, barva je hnědo-žlutá,
kmeny s dosti silnou kůrou. Podobně jako dub odolává povětrnosti a déle prosychá, ale má nižší objemovou
hmotnost a zanechává víc popela. Je to nejhouževnatější dřevo, v nabídce příležitostně.
Jasan, výborné tvrdé dřevo na topení a další převážně spíše polotvrdé dřeviny jako ,
jilm, javor babyka nebo klen, ořešák atd. opět spíše výjimečně.
Dřevo ovocných stromů běžně nedostávám,
jabloň, hrušeň, třešeň nebo švestku na uzení - nepravidelně podle aktuální nabídky.